A review by katpavlikova
Klíčotepci by Robert Jackson Bennett

3.0

Nejsem si úplně jistá, jestli mám po doposlouchání přesně ty pocity, jaké bych mít chtěla. Na vině je jednoznačně to, že jsem si za celou tu dobu, co jsem se Záhutím strávila, úplně nevytvořila emočně zabarvený vztah k postavám. Naopak mě spíš fascinoval magický systém a svět jako takový. Pro něj jsem četla. To jsem věděla a byla s tím smířená. Jenže od prvního dílu k tomu poslednímu v rámci děje (i ve skutečnosti) uplynulo mnoho let a ten svět se rozrostl co do možností.

Milovala jsem běžné konverzace mezi Sancií a dveřmi, které se snažila přemluvit, aby se otevřely, přestože byly zamčené, lampy, co jim domlouvala, aby zhasly, předměty, které přemlouvala, že jsou lehčí, než jsou, aby vzlétly. Po tomto už ale není ani vidu, ani slechu. V Klíčotepcích už je všechno abstraktnější, jedna mysl dokáže přemlouvat tisíce dalších, vzduchem létají celá města. Možná to je pochopitelný civilizační pokrok, ale už to není to, co mě na tom tolik bavilo.

Grande finále ve vší epičnosti asi jo, bylo tam, jen jsem k němu zůstala naprosto lhostejná.